Pro Booking jsem pracoval několik let. Chtěl jsem cestovat a jednoduché překlady se zdály jako ideální příležitost. Dlouho to fungovalo tak, že mi stránka nabídla tři projekty, na jejichž splnění jsem měl sedm dní. Vždy, když jsem jeden splnil, naskočil další, takže práce bylo nekonečně. Problém byl v tom, že když jsem zrovna pracovat nemohl nebo nechtěl, a nestihl jsem tedy projekty vyřídit, dostal jsem trestný bod. Kdyby se mi trestné body nasčítaly, tak by mi zrušili účet. V podstatě si nešlo vzít dovolenou, být nemocný ani se zkrátka odpojit od internetu.

Před rokem se ovšem situace změnila a zprvu jsme mysleli, že k lepšímu. Tlak odpadl a nové projekty byly přístupné všem. Nabídka se zveřejňovala vždy dvakrát denně. Problém je, že projektů začal být nedostatek a strojové překlady jsou čím dál kvalitnější. V posledku jsme tak všichni usedli v devět ráno k počítači a čekali, až se zveřejní zakázky. Potom jsme klikali jako o život F5, abychom něco ulovili. Během pandemie se objem práce zmenšil šestkrát a skoro žádná nezbyla, takže mě odpojili. (freelancer)

Dovedu si představit, že to může být dobrý přivýdělek pro studenty, ale jako hlavní zaměstnání je to šílené. Nejprve jsem pracoval na DPP, ale firma si za „papírování“ strhávala až dvacet procent z výdělku. Tak jsem si zřídil živnost. Když ovšem zaplatím zdravotní a sociální pojištění a veškeré výdaje na auto, moc mi nezbude. Nejsem žádný podnikatel. Jsme placeni od objednávky a to, že třeba čekám nestandardně dlouho, než restaurace připraví objednávku, mi nikdo nekompenzuje. Někdy zase jedu přes kus města, abych vyzvedl objednávku, kterou doručím jen pár set metrů dál od restaurace. Často se mi proto stává, že jich za den nevyřídím dostatek, aby se mi to vůbec vyplatilo. (řidič Woltu)

Některé migrantky si úklidem v Airbnb bytech pouze přivydělávají, ale narazila jsem také na případy, kdy šlo o práci minimálně na plný úvazek, samozřejmě načerno. Paní měla na starost celkem tři byty, které každý den uklízela, předávala zákazníkům klíče a řešila celkovou údržbu. Byla to práce nonstop. Často se stávalo, že klient přiletěl do Prahy o půlnoci a ona na něj musela čekat s klíči. Přestože jí práce umožňovala určitou flexibilitu, musela být neustále v pohotovosti. Zákazník měl její telefonní číslo a mohl se na ni kdykoli obrátit – třeba když se něco rozbilo. Jednou jí dokonce v noci volal opilý turista, že se nechtěně zamknul na záchodě. Podobné věci se jistě dějí také v hotelech – tam je ovšem řeší zaměstnanec recepce, který má zrovna směnu. V tomto případě to byla vždy ona, nepřetržitě. (akademička zkoumající postavení migrantek na českém trhu)

Zpočátku jsem jezdil po Praze kolem 50 hodin týdně a za měsíc jsem bez problému udělal obrat mezi 80 a 100 tisíci Kč. Jenže přibližně čtvrtina obratu padla na spotřebu auta, leasing a pojištění (povinné a havarijní pojištění pro taxislužby je více jak dvojnásobné oproti běžnému). Po započítání servisních nákladů jsem byl téměř na poloviční částce, a to jsem ještě neodečetl sociální a zdravotní pojištění a daně. Uber navíc po svých řidičích požaduje přihlášení k DPH, které na ně převádí z vlastního podílu ze zisku. Takže i když jsem průměrně vydělával přes 400 Kč na hodinu, výsledný zisk se blížil spíše 150 korunám. (bývalý řidič Uberu)